Pohled psychiatra z jiného úhlu, než teď obvykle slýcháváme.

Následující text dává do souvislostí událost ve Žďáru nad Sázavou, kde schiziofrenní pacientka napadla studenty a jednoho zavraždila. Ukazuje, že tito pacienti však nejčastěji napadají své blízké nebo ošetřovatele. Pravděpodobnost, že zaútočí na cizího člověka, jako se to bohužel stalo ve Žďáru, je celkově menší, než že takového člověka napadne někdo z běžné populace.

Autor, podplukovník doc. MUDr. Jan Vevera, Ph.D., (na snímku) působí v 7. polní nemocnici Armády ČR a na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice. Kratší verze tohoto článku byla publikována v deníku MF Dnes.

Násilné činy psychiatrických pacientů (jako ten ve škole ve Žďáru nad Sázavou) jsou čtenářsky vděčným tématem, z tohoto důvodu jsou výrazně medializovány, což zvyšuje obavy společnosti z možného rizika ze strany těchto pacientů. Představa veřejnosti o nepředvídané nebezpečnosti pacientů je ale mylná a velmi přispívá ke stigmatizaci uživatelů péče. Zahraniční i české výzkumy dokumentují, že strach z násilí je nejvýznamnějším faktorem podílejícím se na stigmatizaci psychiatrických pacientů. Jak je to ve skutečnosti?

100 tisíc nemocných v ČR

Lidí s vážnou psychickou poruchou z okruhu schizofrenie je v ČR kolem 100 000. Nestaráme se o ně zrovna nejlépe. Máme k dispozici kvalitní léky, ale to nestačí.

Porucha vzniká v důsledku onemocnění mozku. Nervové buňky se mezi sebou dorozumívají pomocí chemických signálů. V důsledku nemoci se stává, že je těchto signálních molekul v určitých částech mozku málo, v jiných moc. Nervové buňky pak špatně vyhodnocují signály, které do nich přicházejí. Počítačovým jazykem hovoříme o poruše zpracování informací, o neschopnosti rozlišit mezi signálem a šumem, mezi podstatným a nepodstatným.

Na základě minimálních podnětů tak mohou vzniknout nevyvratitelná přesvědčení o spiknutí a pronásledování, jejichž obětí pacient je. Psychiatři dokážou pomoci podáváním léků, které mohou během jednoho měsíce přinést výrazné změny k lepšímu, i když nutná je terapie dlouhodobá. Nejde totiž jen o bludy a halucinace, ale také o ztrátu sociálních dovedností a kontaktů. Pravě zde dlužíme našim pacientům asi nejvíce.

Vysoký počet lůžek

Celosvětově patříme mezi země s největším počtem psychiatrických lůžek (máme 114 lůžek na 100 000 obyvatel, v Anglii nebo v Švédsku je to polovina, v Německu je to 75, v USA 77 lůžek). Chyba tedy není v tom, že pacienti by byli málo izolováni od společnosti. Problémem zůstává, že mezi hospitalizací za zdmi nemocnic a ambulancí nemáme pacientům co nabídnout. Terénní služby, které pomáhají pacientům v návratu do společnosti a také dokážou mnohem lépe monitorovat jejich potřeby a zdravotní stav, se v celé ČR starají jen o zlomek pacientů.

Diagnóza schizofrenie skutečně zvyšuje riziko spáchání vraždy. Avšak v České republice je ročně celkem spácháno 150 až 200 vražd ročně. Pravděpodobnost, že někoho zabijeme, je tedy asi dvě tisíciny procenta. U pacientů se schizofrenií je podle různých studií tato pravděpodobnost asi osmkrát vyšší. To zní jako velké číslo, ale pokud si představíme změnu z dvou tisícin na šestnáct tisícin procenta, není to tolik. Myslím, že v Česku je to spíše méně, pět až deset smrtí ročně. Proti takovým zabijákům, jako jsou automobily nebo tabák, relativně malé číslo.

Koho nejčastěji zabíjejí schizofreničtí pacienti

Důležitější je motiv těchto vražd. Motivem bývají právě pocity pronásledování, formované do nevyvratitelných přesvědčení – paranoidních bludů. Nemocní snadno získají pocit, že pečovatelé jsou součástí zločinného spiknutí, které má za cíl jim škodit, a proto se tomu snaží čelit, i za cenu zabití. Nejčastějšími oběťmi pacientů trpících schizofrenií jsou proto členové rodiny a ošetřující personál.

Oproti tomu neznámé osoby se stávají cílem útoku ze strany duševně nemocných jen výjimečně. Problémem je však naprosto disproporční pozornost médií, pro která většinou není tolik zajímavá typická vražda, kdy například muž zabije svého mužského příbuzného či známého – právě to je nejčastější typ vraždy slangově nazývaný domácí zabíjačka. Pokud se ukáže, že dotyčný trpěl duševní poruchou, referuje se o takové události pod palcovými titulky několik dní. Faktem je, že pravděpodobnost, že nemocní se schizofrenií zabijí neznámou osobu, je menší, než že takto učiní osoba zdravá. Ale koho to zajímá?

Víme též, že pacienti z USA se schizofrenií jsou 14x častěji obětí trestného činu než jeho vykonavateli. Právě probíhající studie, kterou realizujeme na Psychiatrické klinice v Praze, také ukazuje na to, že pacienti jsou velmi často obětí násilí. Jenže pokud někdo zabije pacienta trpícího psychickou poruchou, či pokud ten v důsledku trápení ať už způsobeného nemocí nebo okolím sám ukončí svůj život, a takových případů jsou ročně stovky, nevšimne si toho nikdo.