Vědci publikovali šest významných biomarkerů v krvi sebevrahů a osob, které se o „dobrovolnou“ smrt pokoušely.

„Sebevražda je tragédie, které se dá předejít,“ řekl pro časopis Nature Alexander Niculescu, psychiatr z americké Indianské univerzity v Indianapolis. Každý rok ji však ve světě spáchá asi milion lidí.

Jejich chování má možná hmatatelnější příčiny, než by se mohlo zdát, a zřejmě není „dobrovolným“ odchodem ze života, nýbrž poruchou molukulárního mechanismu v organismu.

Hledání objektivního znaku

Niculescu a jeho kolegové zkoumali, zda se dá nějakým objektivním způsobem rozpoznat, když sebevražda člověku hrozí. Porovnávali krev obětí sebevražd s krví osob s bipolární afektivní poruchou nebo schizofrenií, které se pokusily o sebevraždu, a osob se stejnými diagnózami, ale bez sebevražedných tendencí. Po porovnání několika desítek vzorků výzkumníci nakonec poukázali na šest proteinů, které se výrazněji vyskytovaly právě v bílých krvinkách sebevrahů a lidí se sebevražednými tendencemi.

Zajímavé může být, že vytváření těchto bílkovin řídí geny, jejichž exprese je spojována se vznikem stresu, se záněty a se smrtí buňky (apoptózou).

Vhodné pro diagnostiku?

Výzkum naznačuje, že sebevražednému chování by mohly předcházet objektivně poznatelné změny na molekulární úrovni. Šest vytipovaných biomarkerů budou vědci dále zkoumat, aby lépe posoudili jejich využitelnost při diagnostice.

Zdroje:

Molecular Psychiatry, doi: 10.1038/mp.2013.95

Nature, doi: 10.1038/nature.2013.13570