Medializovaný případ je nejasný a naděje, že by se novorozenci dali snadno zbavit nebezpečného viru, tedy zatím není velká.

Před dvěma týdny zaznamenala i česká média případ dvouapůlleté holčičky, která se díky intenzivní léčbě hned po narození zbavila viru HIV, jímž se infikovala od své matky. Prvotní informace skutečně mohly vypadat velmi slibně pro statisíce dětí, které se na světě ročně rodí s touto vážnou infekcí.

Čím více dalších faktů se však objevuje, tím je naděje rozostřenější.

Shrnutí: Dětská pacientka nebyla pod stálou lékařskou kontrolou, případ dosud nebyl zveřejněn v žádném recenzovaném žurnále, který by jej ověřil, jeho dnešní propagátoři se k němu dostali až ex post. Takže vysvětlení potenciálního uzdravení dítěte jsou nejistá.

A teď podrobněji.

Hodně raná léčba

Nejdříve připomenutí: Nejmenovaná matka v americkém státě Mississippi přišla k lékaři až ve vysokém stupni těhotenství a teprve před porodem se zjistilo, že je infikována virem HIV. Nebylo tedy možné nasadit obvyklou léčbu snižující riziko přenosu viru na plod (ze 40 na 5 procent).

Narozené dítě dostávalo hned 30 hodin po narození, ještě předtím, než u něj byla prokázána infekce HIV, silné dávky trojkombinace antiretrovirových léků, jaké se dětem takhle brzy nedoporučují. Tato terapie pokračovala po dobu 18 měsíců.

Nespolupracující matka

Pak matka přestala z neuvedených příčin lékaře navštěvovat a objevila se až po pěti měsících. Viry HIV však z těla holčičky mezitím zmizely, a to je stav platný i dnes, po dalším půlroce bez terapie.

Byl by to první případ uzdravení dítěte a celkově druhý případ uzdravení člověka z viru HIV. Dosavadní léčba totiž jen brání replikaci viru, ale nedokáže jej zcela zničit.

Slabá místa

Dítě bylo v době „uzdravení“ mimo kontrolu lékařů, takže nejsou známy potenciální významné vlivy, které na ně mohly působit.

S případem seznámila Deborah Persaudová z americké univerzity Johnse Hopkinse na konferenci o retrovirech v Atlantě. Jenže nebyl publikován v žádném odborném periodiku, takže ani neprošel recenzním řízením. Fakta tedy neposuzoval nikdo nezávislý. Tím nechceme naznačit, že by doktorka Persaudová či její kolegové fixlovali. Jejich postup však ukazuje na netrpělivost, která může snadno svést ze správné cesty.

Dobrý původ nestačí

Afilace doktorky Persaudové k proslulé Univerzitě Johnse Hopkinse vedla mnohé odborníky k názoru, že na případu „něco musí být“. Jenže veškerá léčba se odehrávala nejdříve ve venkovské nemocnici a pak teprve v nemocnici v Jacksonu patřící Mississippské univerzitě. Doktorka Persaudová z podstatně prestižnějšího, ale vzdáleného „Hopkinse“ se k němu dostala až po uzdravení holčičky, a měla tedy všechny údaje až z druhé ruky.

Přirozená odolnost?

Dosavadní ohlasy odborníků zatím v populárně vědeckém tisku se také točí kolem možnosti, že holčička patří mezi lidi proti viru HIV přirozeně odolným.

Například v Evropě je jich jedno procento populace. Mají zvláštní mutaci genu, jenž řídí vytváření receptoru CCR5 na povrchu bílých krvinek. Na něm se u běžných lidí virus zachycuje, když vniká do buňky. U lidí s mutovaným genem receptor nefunguje a infekce neproběhne.

Mimochodem, takto se uzdravil první člověk, Timothy Brown zvaný Berlínský pacient. V roce 2007 dostal při terapii akutní myeloidní leukémie transplantaci kostní dřeně od člověka s mutovaným genem pro CCR5, a díky tomu virus z Brownova vymizel. Jako standardní léčba HIV by to ovšem bylo poněkud drastické…

Čekání na ověření

V této chvíli prostě není zřejmé, zda holčičku uzdravila včasná masivní antivirové terapie, anebo zda se u ní nějak záhadně projevila zmíněná genetická mutace, či jestli dokonce nezapůsobil nějaký zatím neznámý vliv.

Už aby byla kazuistika publikována v dobrém žurnále a do jejího zkoumání se mohl pustit celý vědecký svět.

Čtěte také:

Na lécích proti HIV se dá ušetřit, ale je to rizikovější pro pacienty