Soud doporučuje garantovat odškodnění, pokud očkování někoho poškodí. V justici však stále dřímá i názor, že očkování povinné být nemá.

(Novější rozhodnutí Ústavního soudu ve stejném smyslu čtěte: Očkování: Ústavní soud nesouhlasil s ombudsmankou)

Co je podstatné: Ministerstvo zdravotnictví smí vyhláškou určovat povinná očkování.

Rodiče je mohou odmítnout z důvodu prokazatelného narušení náboženského přesvědčení.

Akceptovatelnou kontraindikací očkování je samozřejmě nevhodný zdravotní stav.

Když rodiče nenechají dítě očkovat v jiných případech, dostanou každý pokutu až 10 tisíc korun (a dítě zůstane neočkované).

Soud doporučil, aby poslanci odsouhlasili náhradu za případnou zdravotní újmu způsobenou očkováním, ale toto doporučení není závazné.

Podrobněji:

Ústavní soud nyní reagoval na žalobu, již podali rodiče, kteří odmítli nechat dítě očkovat hexavakcínou a dostali za to pokutu každý 4 000 korun.

Po putování kolečkem nižších soudů nyní Ústavní soudu zamítl argumentaci rodičů, že povinné očkování jejich dítěte by bylo neústavní, protože – zjednodušeně řečeno – porušuje základní lidská práva, právo na nedotknutelnost osobnosti, zachování lidské důstojnosti či právo na rodičovskou péči. Ústavní soud upřednostnil zájem ochrany veřejného zdraví a minimalizace šíření infekčních nemocí.

A Ústavní soud rozhodl i to, že ačkoliv je konkrétní obsah očkování určen pouze (pružnější) prováděcí vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR a nikoli zákonem, není to neústavní.

Ústavní soud rozhodoval v plénu, což je významnější, než když rozhoduje v obvyklém tříčlenném senátu.

Loňský případ

Rozhodnutí posílilo minulý verdikt z jara loňského roku – tehdy soud v tříčlenném senátu zamítl (úžeji pojatou) ústavní stížnost jiných rodičů, kteří nenechali očkovat své dítě a dostali za to pokutu. V onom případě se však rodiče odmítali očkování z „důvodu svého svědomí“.

Tehdy Ústavní soud stížnost odmítl proto, že rodiče začali argumentovat svým svědomím až v průběhu soudních řízení, což soud posoudil jako nekonzistentní, a proto nepřesvědčivé. Nicméně variantu odmítnutí očkování z důvodu náboženství či svědomí celkově nezamítl.

O tomto případu čtěte: Očkování dítěte je povinné, jinak bude pokuta, rozhodl Ústavní soud

Odpovědnost státu za škody

Ústavní soud nyní vyslovil tzv. obiter dictum (neautoritativní poznámka pro dokreslení), v němž vyzval zákonodárce, aby přijali právní úpravu odpovědnosti státu za škodu způsobenou případnou zdravotní újmou člověku v důsledku povinného očkování.

Tato výzva však zákonodárce k ničemu nezavazuje.

Disentní stanovisko

Soudkyně Nejvyššího soudu Kateřina Šimáčková zveřejnila odlišné (disentní) stanovisko. Nemá zákonný vliv, protože mezi soudci nepřevážilo, nicméně je náhledem do jiného právního pohledu.

V něm naopak uvedla, že podle jejího právního názoru není možné rodiče k očkování dětí nutit, ale jen přesvědčovat. Toto vidí jako výhledový cíl, protože, jak uvedla, „ve stávající situaci velmi paternalistické medicínské péče nejsou všichni lékaři schopni či ochotni kvalitní informovanost rodičů zajistit a k očkování dětí je přesvědčit dobrovolně“.

Soudkyně Šimáčková rovněž odmítá očkování na základě ministerské vyhlášky, kterou považuje za „biankošek udělený ministru zdravotnictví či několika očím veřejnosti skrytým expertům“.

O povinném očkování soudkyně dále uvádí, že nemůže být otázkou čistě expertní. Neboli vakcinologové mají dodat odborné informace, ale rozhodovat by měli politici či právníci.

Její stanovisko fakticky ukazuje, že odpor vůči současné podobě povinného očkování přežívá i v nejvyšších právnických kruzích, i když je v menšině.

Plný text rozhodnutí Ústavního soudu i disentního stanoviska můžete najít na soudním webu zde, kratší verzi pak zde.