Zatím experimentální rozšíření možností průtokové cytometrie vyvinula společnost Siemens.

Stručnou verzi tohoto textu najdete zde.

Mezi nejpřesnější metody analýzy krve patří průtoková cytometrie, používaná například k detekci nádorových buněk uvolněných do krevního oběhu z primárního nádoru.

Hlavní nebezpečí těchto buněk spočívá v jejich schopnosti vytvářet metastázy, a rozšiřovat tak nemoc po těle. Zároveň jsou však tak malé, že je nelze detekovat pomocí běžných zobrazovacích systémů – musí se tedy použít třeba právě cytometrie.

Při ní je vzorek krve hnán úzkou kapilárou, která je prosvěcována laserovým paprskem. Různé buňky přítomné v krvi pak při průchodu kapilárou způsobují rozdílný rozptyl laserového záření, což umožňuje identifikovat jednotlivé druhy částic, včetně rakovinných buněk. Aby však bylo možné krev vyšetřit, musí projít sérií úprav. To představuje další časovou zátěž i zvýšené náklady.

Vědci společnosti Siemens proto koncept průtokové cytometrie upravili a představili prototyp krevní magnetické průtokové cytometrie.

Rozdíl je v principu

Rozdíl mezi klasickou a magnetickou cytometrií spočívá už v jejich samotném principu. Zatímco klasická cytometrie zkoumá rozptýlené laserové záření, magnetická měří velikost a rychlost částic na základě změn magnetického pole způsobených jejich průtokem. Toto magnetické pole je částicím v pacientově krvi dodáno pomocí speciálních protilátek, na nichž jsou přichyceny tzv. superparamagnetické částice.

Superparamagnetismus je vlastnost specifická pro částice o rozměrech v řádech nanometrů. Nejsou-li tyto částice umístěny ve vnějším magnetickém poli, nevykazují žádné magnetické vlastnosti. Jakmile však do tohoto pole vstoupí, zmagnetují se výrazně vyšší měrou, než látky obdobného charakteru (tzv. paramagnetické).

To umožňuje superparamagneticky označené krevní částice rozlišovat od zbytku krve a zachytávat je pomocí senzoru obří magnetorezistence (GMR – Giant MagnetoResistance). Tento senzor vychází ze schopnosti některých materiálů měnit svůj elektrický odpor působením magnetického pole. Jde o stejný princip, na kterém pracují i pevné počítačové disky (viz obrázek).

U každé částice zachycené na GMR senzoru získávají vědci údaje o jejím průměru a rychlosti pohybu – tedy informace, které jsou postačující k identifikaci rakovinných buněk.

Účelem nového systému není nahradit klasickou cytometrii, ale udělat ji dostupnější i vyšetření prováděná přímo u pacienta – u lůžka, na ambulanci, doma apod.). K tomu by měla přispět jak budoucí možnost miniaturizace zařízení, tak i schopnost zařízení analyzovat neupravenou krev.

Čtěte také:

Přenosný biosenzor pro běžné ordinace? Zaskočí za něj mobil

Chirurgické nástroje s elektronikou v rukojeti napovídají lékaři